Vaše včerejší odezva na facebooku na téma kojení mě velmi mile překvapila a po čtení všech komentářů mě inspirovala k tomu, abych sepsala svoje začátky kojení. Kojení pro mě byla přirozená věc a díky tomu jsem nikdy nepřemýšlela o tom, jestli budu mít po porodu mléko. Vlastně jsem tenkrát ani netušila, že něco takového se může stát. Mě se to (naštěstí) nestalo, ale řešila jsem díky špatnému přístupu v porodnici přesný opak. Měla jsem mléka opravdu hodně a strašně mě bolela prsa, tak moc, že jsem myslela, že mi prasknou. V porodnice mi vždycky řekli, že mám odsávat a dost špatně mi popsali, co znamená „odsávat do úlevy“. Takže já prvorozeného syna nakojila a šla odsát i 250 ml :-D S tímhle nastavením jsem odešla i z porodnice domů a koupila si elektrickou odsávačkou, protože ručně bych to nedala. Tohle tempo mi vydrželo asi do třech měsíců. Bylo to dost neúnosné, až jsem pomalu začala odsávat míň a míň a to z toho důvodu, že mě to prostě nebavilo. Asi až šest měsíců po porodu jsem zjistila, že to bylo úplně zbytečné. Nikdo mi tenkrát neřekl, že čím větší bude spotřeba, tím víc mléka se bude tvořit. A upřímně já potom tenkrát ani nepátrala. Po ukončení odsávání mi také konečně přestali praskat bradavky. S tím jsem se hodně natrápila.

Vím, že jsem také první měsíce hodně vnitřně válčila s kojením na veřejnosti. Styděla jsem se a nedokázala nakojit ani před rodinou. Pamatuji si, jak jsem všude hledala kojící koutky a místa, kam se s kojením mohu schovat. Dokonce jsem si nechala nalepit zatmavovací folii na zadní skla auta, aby mě náhodou někdo neviděl :-D Pamatuji si dodnes moment, když jsem v mém prvním těhotenství poprvé viděla kojit ženu na veřejnosti. Byla to moje klientka (dělala jsem jinou práci než nyní) a ona při podpisu smlouvy a mluvení se mnou vytáhla prso a začala kojit roční dítě :-D Já vůbec netušila kam s očima a přišlo mi to divné :-D Navíc kojit Mišku kdekoliv jinde než doma mi ze začátku přišlo náročné. Nejlépe se mi kojilo v leže a v jiné pozici mi to nešlo. Vážně už dneska netuším, co jsem dělala špatně :-D

Ten strach z toho, že mě někdo bude soudit byl silný. Navíc jsem tenkrát žila v tom, že dítě se kojí chvíli (třeba půl roku) a pak už jí a kojení nepotřebuje, protože přece jí. Hodně se to změnilo až v druhém těhotenství, když mi doktorka tenkrát doporučila odstavit, abych neohrožovala nenarozené dítě. Další bezva hloupost, co se říká. První, která se říká je, že při kojení se nedá otěhotnět. Věřte mi – dá – mám děti 14,5 měsíce od sebe. Třetí největší hloupost, kterou jsem tenkrát slýchala byla, že když budu kojit v těhotenství, tak předčasně porodím :-D Miškovi myslím bylo kolem 8 měsíců a já zkusila na „bezva“ radu pediatričky na noc umíchat umělé mléko a nechat ho dát lahvičkou manžela. Byl to naprosto bezvýsledný boj, kdy chudák Miška asi hodinu strašně plakal, odmítal si vzít lahev, odmítal být u táty, atd. Mě málem prasklo srdce. Bylo to strašné a v ten moment mi tenkrát došlo, že na to všechno kašlu, že si budu kojit jak chci a jak dlouho chci, když to moje dítě to očividně jinak nechce. Miško, omlouvám se!

 Nakonec jsem se s tímhle novým nastavením úspěšně prokojila až k dalšímu dítěti. Kojila jsem třeba i v noci, když jsem začínala mít kontrakce a vždycky mezi kojením jsem odbíhala do vany. Kojila jsem také několik hodin během porodu na porodním sále. Miškovi bylo 14,5 měsíce, já rodila v noci a kdyby někde plakal s tátou, tak bych nemohla v klidu rodit. Kojila jsem v pauzách mezi kontrakcemi a vím, že to od nich hezky odvádělo pozornost. U druhého porodu jsem neměla většinu času moc bolestivé kontrakce. Miška s tátou odešli z porodního sálu až asi na poslední hodinu, kdy jsem chtěla mít klid. Hned po porodu za mnou přišli a zase jsem mohla nakojit. Navíc jsem rodila ambulantně (šla jsem domu asi po 6 hodinách od porodu), takže nedošlo k žádné větší separaci a narušení kojení.

 Pamatuji si také, že mě před ochodem z porodnice strašili, že nebudu mít mléko a nebudu moc kojit čerstvě narozenou dceru. Přišlo mi to tenkrát hodně zábavné, vzhledem k tomu, že jsem stále kojila. Vím, že mě pak jen druhý den překvapilo, jak se začalo úplně měnit složení a barva mléka a já měla zase obrovská, nateklá prsa :-D Lidské tělo je úžasné, dokonalé.

Přešla jsem plynuje na tandem a kojila většinu času obě děti společně. Výjimkou byla noc. Po několika náročných nocích jsem se odstěhovala s Natálkou do vedlejšího pokoje, abychom Mišku nebudili. Chodila jsem ho vedle kojit, jen když začal plakat a tatínek ho nedokázal během pár minut uklidnit. Natálka totiž do půl roku v noci skoro nespala a neustále se mě musela dotýkat. Odejít od ní v noci na kojení bráchy bylo skoro nereálné. Byla okamžitě vzhůru a brečela a pak nemohla usnout. Jakmile se probudila znamenalo to pro mě třeba dvě hodiny chodit po pokoji s šátkem a uspávat. Nebyl to udržitelný stav a myslím, že cca během měsíce se podařilo Mišku na noc odstavit a kojit ho jen přes den. Možná se to dalo zvládnout jinak, lépe, ale tenkrát mi to přišlo jako jediné východisko.

Pokud jsem si myslela, že po prvním dítěti jsem na kojení připravená a nic mě nezaskočí, tak jsem se hodně spletla :-D Miška byl totiž „hodinkové“ dítě, které se kojilo na minutu přesně po dvou hodinách a dřív si prso prostě nevzal :-D Natálka byla od narození přesný opak – na prsu mohla viset non-stop. Minimálně celé šestinedělí se kojila snad co 15-20 minut. Já byla úplně v šoku a chvíli jsem se sžívala s tím, že tak často kojím. Na druhou stanu mě to vlastně donutilo kojit, kdykoliv a kdekoliv. Úplně jsem to přestala řešit a taky mi hodně pomáhalo kojení v šátku. Natálka trávila v šátku většinu dne. Náročnější bylo si to jen obhájit před rodinou – dodnes mám před očima, jak mi babička řekla, že přeci nemohu před dědou vytahovat prso. No nakonec si zvykli, ale za začátku to nebylo vůbec příjemné. Samozřejmě tam byla i ta fáze, kdy jsem na každé návštěvě měla na talíři, že děti už jsou na kojení velké a jaká je to ostuda.

Společně se děti kojili až do Miškových pěti let, kdy mi najednou večer řekl: „Mami, já už to nepiju…“. Byla jsem úplně v šoku, nevěřila tomu, ale on se od té doby opravdu nenapil. S tím, že třeba Miška se předtím kojil většinou jen při nemoci a pak ráno po probuzení a večer na spaní, případně jako útěcha při nějakém zranění. Když se sám odstavil, bylo pro mě minimálně první měsíc hodně zvláštní vymýšlet, jak ho utěšit bez prsa. Člověk po něm tak nějak automaticky sahal, ale on ho nechtěl :-D

Naty byla opak i ve čtyřech letech se byla schopná kojit kdykoliv a kdekoliv. Vůbec to neřešila. V pěti letech už se kojila méně, ale i tak na můj vkus moc často. Nefungovala u ní vůbec dohoda ve stylu – teď a tady ne, protože já nechci/je mi to nepříjemné. Byla schopná se mi sápat pod tričko i do výstřihu a když nedostala, co chtěla, tak udělala hodně vzteklou scénu. Začalo mi to to být tak nepříjemná, že jsem ji vysvětlila, že z těchto důvodu už jí přes den nebudu dávat prso. Několik měsíců se ještě kojila ráno a na večerní spaní a pak jsme se společně domluvili na ukončení. Už mě to nebavilo, dokonce mě to začalo pěkně štvát.

 

Chtěla bych tady ještě zdůraznit, že Natálku jsem od čtyř do pěti let kojila i při střídavé péči. V jejich čtyřech letech jsme šli s bývalým manželem od sebe a děti si nejdříve střídali po třech dnech a pak i po týdnu. Mléko jsem nijak neodstříkávala, tvořilo se mi jen, když jsem měla Naty u sebe a sála. Po odstavení mi šlo mléko z bradavek ještě několik měsíců.

Přijde mi totiž, že hodně lidí začne své děti odstavovat třeba v roce jen kvůli tomu, že si řeknou, že by rádi strávili den/víkend mimo domov. Nemluví se o tom, že to jde i při kojení. Úplně v pohodě můžete kojit, na den/víkend odjet bez dítěte a zase po návratu pokračovat v kojení. Samozřejmě je důležité, aby v takové situaci dítě normálně jedlo. Naty v roce jedla hodně, takže půl dne mimo domov nebyl problém. Je pravda, že se kojila hodně, takže po návratu moje prsa byla obří, ale i to se postupně srovnávalo a tělo se přizpůsobilo.

Také se nemluví o tom, že pokud chcete přestat kojit, tak nemusíte nutně třeba v roce už přecházet na umělé mateřské mléko, je to zbytečné. Daleko lépe uděláte, když začnete nabízet kvalitní rostlinná mléka – mandlové, kokosové, ovesné, rýžové atd. J

Jaké byli vaše začátky? Zjišťovali jste si dopředu nějaké informace? Co vám nejvíc pomohlo a co vás nejvíc překvapilo?