Nejstarší dítě potřebuje nejvíc lásky, aby ji mohlo dávat i mladším sourozencům. Tahle věta na mě před nějakou dobou vyskočila a já nad tím začala hodně přemýšlet. Vždyť vlastně od narození Matea má opravdu nejméně péče nejstarší syn (nyní skoro 8 let), protože od něj očekávám (vím), že je samostatný a že všechno zvládne sám. A přesně ve chvíli, kdy jsem se té myšlence otevřela, tak jsem začala velmi intenzivně vnímat, že Mišák má nyní úplně stejnou potřebuje se mazlit a užívat si mojí péči jako Mateo. Domluvili jsme spolu, že každý týden si najedeme čas být jen spolu a mimo domov, aby náš společný čas nebyl ničím (hlavně nikým) rušen. Jezdíme spolu třeba na kole. A funguje to krásně! Miška se najednou otevřel i Mateovi. Po narození ho hodně přehlížel, odmítal se ho dotknout, atd. Příjemné to nebylo ani trošku, ale nechtěla jsem ho do ničeho tlačit, ale nechat to celé na nich. Poslední dobou se Miška na Matea těší a s nadšením si s ním sám od sebe hraje, snaží se ho rozesmát. Paradoxně i k prostřední dceři se chová najednou uplně jinak a s jinou láskou. A já? Zjistila jsem, že tenhle společný čas s nejstarším je pro ně neuvěřitelný způsob relaxace, který mě nabíjí velkou energií.