Proč jsme se rozhodli pro domácí vzdělávání?

O domácím vzdělávání jsme přemýšleli již před několika lety, ale stále jsme neměli odvahu do toho jít. Bylo potřeba ujít si celou cestu. Navíc jsme si mysleli, že alternativní škola, kam začal Míša chodit je v pořádku v souladu s naším očekáváním. Myslím, že v nějakém začátku ta naše očekávání byla  naplněná. Rozhodnutí, že děti nepůjdou do státní školy jsme udělali již když byli oba malí a měli jsme v tom dost jasno. Navíc se za začátku vše tvářilo ideálně a Míša chodil vesměs celou první třídu domu spokojený. Vše se začalo lámat v druhé třídě. Miška začal potřebovat jiné tempo než ostatní a celkově se ve škole začali objevovat věci, se kterými jsme nesouhlasili. Jiné tempo bylo také dáno tím, že neměl odklad, ale do školy v šesti a všichni jeho spolužáci v sedmi a ten rozdíl začal být znát.

Větší přemýšlení o domácím vzdělávání přišlo s první vlnou Covid a on-line výukou. On-line výuka byla pro nás i pro děti v první radě opravdu náročná. V druhé radě člověk začal vidět a vnímat, kolik věcí vůbec není podle jeho představ. Kolik věcí nevyhovuje ani Míšovi. Začali jsme vnímat, že je oproti ostatním dětem jinde. Nakonec se Míša již v druhé třídě do školy nevrátil a velmi intenzivně jsme řešili, zda nebudeme domoškoláci. Navíc nástup do první třídy čekal Natálku, které si jednoznačně stála za tím, že do školy jít nechce a chce se učit doma. Potkali jsme se několika rodinami, které vzdělávají doma a snažili si udělat jednotný názor. Nakonec i přesto, že já jsem chtěla jít od září do domácího vzdělávání, tak nakonec bývalý muž řekl, že bude lepší, když děti půjdou do školy. 

Takové malé začátky domoškoláctví u nás začali se začátkem první a třetí třídy, kdy se po měsíci fungování opět zavřeli školy a začala on-line výuka. A tentokrát byla v takové verzi, že to pro nás nebylo akceptovatelné. Odmítali jsme, aby děti trávili přes 4 hodiny u počítače sledováním něčeho u čeho ani nedokážou udržet pozornost. Navíc v takovém případě pak celá on-line výuka vyžadovala mojí 100% pozornost ve stejném časovém rozsahu. Mateo tou dobu začínal chodit, lezl a vyžadoval dost pozornosti a nebylo reálné to skloubit. S prací se to špatně kombinovalo i bývalému muži. Dohodli jsme se v současné škole, že se on-line výuky nebudeme účastnit a budeme “jen” plnit úkoly a posílat je vypracované. Pokud si dobře pamatuji, tak se pak asi v prosinci děti měli vracet do škol, za pro nás opět neakceptovatelných podmínek. Tenkrát už jsme od školy dostali jen plán, co mají děti do 1/2 ledna umět a co mají odevzdat na přezkoušení. 

Jaký byl náš oficiální začátek? 

Od prosince 2020 jsme se začali učit s dětmi na vlastní pěst a doufali, že to nějak zvládneme. Na druhou stranu bylo moc fajn zkusit si to nanečisto. Po prosinci jsme už věděli, že tohle bude naše cesta, ale že v této cestě nad sebou nechceme mít současnou školu. Cítili jsme, že my i naše děti potřebují něco jiného. Cítili, že potřebujeme větší volnost. Domluvili jsme se na přestupu pod jinou školu a spolupráci se současnou uzavřeli na konci prvního pololetí. 

Zároveň jsme si tou dobou nedokázali představit, že by celá zodpovědnost za učení šla za námi. A tak jsme vymýšleli různé varianty až vznikla varianta, že najdeme někoho kdo se bude 3x v týdnu po 4 hodinách s dětmi učit. Domluvili jsme se ještě s kamarádkou a zároveň se objevil někdo, kdo o učení našich dětí stál. Sehnali jsme dočasné prostory a rozjeli zkušební provoz na leden. Za začátku vše fungovalo skoro až idylicky :-) V mezičase jsem si zařídili přestup, posudek z pedagogické poradny a od 1.2.2021 byli oficiálně domoškoláci. Bohužel na konci ledna nám kluk, který se dětmi učil oznámil, že zjistil, že to není jeho cesta :-) V prvním momentě to byl dost šok, protože jsme museli začínat skoro od znova. 

Tou dobou už jsme i začínali ve firmě budovat samostatnou místnost, která byla určená jako učebna pro děti, abychom nemuseli nikde platit navíc nájem a děti mohli být stále s námi.  Našli jsme i náhradu za původního “učitele”. 

A jak to bylo dál?

Učebnu se nám podařilo dokončit a je krásná! Děti se na přesun moc těšili a na novou paní, která se s nimi učila se také zvykli. Nakupili jsme si pár učebnic, pár pracovních sešitů a tak nějak na punk začali dávat dohromady, co se děti budou vlastně učit. Učební plán od školy nám tenkrát přišel asi na konci března? :D Pak se začali objevovat různé další komplikace. Nechce se mi to asi dopodrobna rozepisovat. Ve zkratce nejdřív různé změna “rozvrhů”, které část dětí nedávala, přes nějaké nepřítomnosti z rodinných důvodů různých stran, nespolupráci dětí, atd.

Myslím, že někdy v květnu se kamarádka rozhodla, že tohle nebude cesta pro jejich syna a tak jsem v tom od poloviny června zůstali sami. Což v první chvíli byl pro mě šok a zase něco s čím jsem nepočítala.  Docela dlouho jsem to přijímala a zpracovávala. Měla jsem pocit, že se mi to všechno zase rozpadá pod rukama. Portfoliové přezkoušení jsme nakonec absolvovali on-line a úspěšně uzavřeli první a třetí třídu.

Jak jsme se učili?

Některé z vás bude asi zajímat jak jsme se učili. Část učení probíhala právě v učebně, kde děti víc vyplňovali a pracovat s různými učebnicemi a sešity. Primárně se učili češtinu, matematiku a angličtinu. 

V čase, kdy byli děti se mnou (mámě je s bývalým mužem ve střídavé péči) jsme hodně jezdili na výlety, pracovali s různými kartami na cestách, využívali naučné stezky, doma dělali všemožné pokusy, atd. Naty hodně malovala, vyráběla, naučila se šít, kupovala si knihy o bylinkách, vytvářela herbář, atd.

Nepředstavujte si, že jsme každý den měli několikahodinový blok věnovaný učení. Zjistili jsme, že učení tolik času věnovat nepotřebujeme a ani nechceme. Domácí vzdělávání člověku dává svobodu mít volné dny a učit se třeba o víkendu a nebo kdykoliv chce.

A co dál?

V černu jsem si chtěla nechat čas na rozmyšlenou. Potřebovala jsem si všechno ujasnit, nechat sednout, nechat všechno plynout. Cítila jsem, že se ukáže cesta. Někde vzadu v hlavě jsem chtěla začít k sobě někoho nového hledat, ale uvnitř jsem to tak necítila. Přes prázdniny jsem přečetla pár knih, hodně sledovala svoje děti a společně jsme dospěli k názoru, že se chceme zpátky učit spolu. Takže od září začínáme zase jen já a děti a moc se na to těšíme…

Celkově jsem rozhodla si celé učení dost uvolnit. Posunulo se mi ještě dál celé vnímání školy a učení a je mi například velmi blízký unschooling. Na druhou stranu, je potřeba respektovat potřeby otce dětí a také třeba potřeby Míši, který říká, že se chci učit víc klasicky :-) 

Myslím, že jsme postupem času zjistili, že na pojmutí celých osnov nám stačí daleko méně času, než jsme si původně mysleli a že se nám nejlépe učí hodně volně a spíš v různých situacích, než že si jdeme plánovaně sednou k pracovním sešitům. Dětem chci dát teďka i větší volnost ve výběru témat a celé proces učení nechat víc na nich.

Proč nám to spolu vyhovuje víc? 

Důvodů je několik. V první řadě milujeme svobodu - tj. i učebna, ve které musíme být v 10 hodin 3x týdně pro nás vlastně začala být limitující a omezující. Ráda nechám sebe i děti vyspat a nechci je budit jen proto, že musíme někam jet. V druhé řadě jsme se všichni schodli na to, že když jsme se učili společně, tak se nám líbil ten společně strávený čas. Pro mě osobně je domoškoláctví daleko větší motivací trávit s dětmi čas aktivně a věnovat se jim.